Dvoustovka konečně padla! Petr exkluzivně o nulách

Ten brankář se jmenuje Petr Čech.

 "Je to pro mě obrovská pocta a vyznamenání. Jen jsem se trochu načekal," přiznal Petr.

Měl jedenáct neúspěšných pokusů, jak na rekordní milník dosáhnout, ale teprve proti Watfordu, se to mu podařilo: "Když jsem v Anglii začínal, nikdy by mě ovšem nenapadlo, že tu strávím dalších třináct sezon a dokonce vychytám 200 nul."

Tak si to pojďme rekapitulovat.

 

První nula a rovnou s Manchesterem United. Vzpomínáš?

Přiznávám se, že ten zápas je pro mě nejdůležitějším vzpomínkou na Premier League. Všem získaným trofejím navzdory.

 

Proč?
V tu chvíli mi došlo: Dokázal jsi to! Chytáš Premier League, Petře! Hráči, které jsem dřív hltal v televizi, najednou stáli proti mně a já chytal jejich střely. Byla to pohádka, při které jsem zároveň vnímal, že nesmí skončit jen jednou nebo dvěma úspěšnými kapitolami. Nikdy by mě ovšem nenapadlo, že v Premier League strávím dalších třináct sezon a dokonce vychytám 200 nul.

 

První zápas byl jedinečný i v tom, že jste s Chelsea doma na Stamford Bridge vyhráli 1:0 nad Manchesterem United. Psal se patnáctý srpen 2004.

Já byl tak koncentrovaný na zápas, že jsem vůbec nevnímal okolí. Jediný gól dal někdy kolem patnácté minuty Eidur Gudjohnsen a vzpomínám si, že jsem měl překvapivě málo práce. Jednou střílel Paul Scholes vedle a dvacet minut před koncem hlavičkoval z malého vápna Ryan Giggs. Naštěstí taky vedle, takže jsem si připsal první nulu.

 

Stá nula přišla v utkání proti Boltonu. Pamatuješ?

Dozvěděl jsem se, že jsem nejrychlejší stovkař v historii ligy a překonal jsem Petera Schmeichela. Vychytat sto nul během 180 zápasů, to už něco znamená. Člověk si pak uvědomí, že když bude odvádět dál co nejlepší výkony, může to dotáhnout ještě mnohem výš. Najednou se objevila cifra 150 a říkáte si: Sakra, ten rekord je relativně blízko. Kdybys to dokázal, zanecháš v Premier League nesmazatelnou individuální stopu.

 

Vyšlo to! Byl jsi nervózní?

Spíš jsem si říkal, že je to vážně pecka. Cizinec, který přišel z francouzského Rennes, ťuká na bránu anglických kronik.

 

Na číslo 169, čili rekord Davida Jamese, jsi dosáhl v půlce prosince 2015. Jaké to bylo?

Už jsem chytal za Arsenal a zápas na Aston Ville si skoro nepamatuju. Dali jsme dva rychlé góly a bylo hotovo. Jen mi došlo a hřálo mě, že David James na stejné číslo potřeboval o sedm sezon víc.

 

Za dva týdny rekord padl.

Proti Bournemouthu. Na památku jsem si schoval dres a nechal si ho podepsat od všech kluků, kteří nastoupili. Byl to pro mě mimořádný zážitek. Musím se přiznat, že když bylo za stavu 2:0 jasné, že vyhrajeme, koukal jsem po hodinách a přál si, ať už je konec.

 

Pokud rekapitulujeme nuly při dvoustém utkání s čistým kontem, vzpomeneš si na zvláštní nuly, které jsi v Premier League nasbíral? Co třeba nejkrásnější?

Napadá mě Blackburn, únor 2005. Tvrdý zápas plný šarvátek. Chyběly dvě minuty, abych překonal historický rekord v neprůstřelnosti Premier League. A Paul Dickov proti mně kopal penaltu. Vystihl jsem směr a překonal Petera Schmeichela, který nedostal gól 727 minut. Schmeichel patřil k mým idolům, takže mě to nesmírně těšilo. Navíc se potvrdilo, že Chelsea může vyhrát titul. Asi bych neměl zapomenout, že sladká byla taky nula na Stamford Bridge, kam jsem přijel s Arsenalem jako soupeř.

 

Co třeba nejsnadnější nula?

To si nevybavuju. V Premier League se konkurence nevzdává ani za jasného stavu, takže žádná nula není snadná. Leda může být relativnější snadnější. Ale když nezůstaneš obezřetený a soustředěný do poslední vteřiny, můžeš o pohodlnou nulu rychle přijít. V květnu 2010 jsme doma rozstříleli Wigan 8:0, což znamenalo, že má Chelsea další titul. Jenže soupeř měl před koncem obrovskou šanci. Vzpomínám, jak mi prudký balon štrejchnul konečky prstů a šel ven.

 

Co si ještě vybavíš?

Zápas proti Sunderlandu na Stamford Bridge. Strašná zima, dva stupně nad nulou, pršelo. Vyhráli jsme 5:0 a já se celý zápas nedotknul míče. Můžeš si říkat, že je to snadná nula? Na jednu stranu ano, ale zároveň musíš vydržet až do konce. Tehdy mi posledních dvacet minut drkotaly zuby a jen jsem očima popoháněl ceduli s časem, aby už byl konec.

 

Kvůli vychytané nule?

I na to jsem myslel. Ale stejně intenzivně taky na sprchu.

 

Co nejdůležitější nula?

To se při dvoustovce vybírá hodně těžko. V principu beru každou nulu stejně, protože dává mužstvu pokaždé šanci na jednogólové vítězství. Je to moje práce. Člověk každý den trénuje, aby o víkendu vyhrál a nedostal gól. A mně se to celkem daří, i když v poslední době to moc nevycházelo. Výsledků 1:0 bývá během sezony spousta a ve své podstatě rozhodují o tom, jak bude mužstvo úspěšné. Nula je pro brankáře základ, ne však všechno. Odjakživa tvrdím, že raději vyhraju 5:4 než by mě uspokojily remízy 0:0.

 

Chápu.

K titulům potřebuješ vyhrávat, ne sbírat nuly. Nuly jsou bonus v případě, když vyhraješ. A pak ještě za situace, kdy víš, že soupeř byl silnější a bod je lepší než nic.

 

O sobě jsi někdy slyšel, že jsi nula?

Stačí dostat blbé góly jako třeba minule proti Brightonu nebo nedávno se Swansea a valí se to odevšad. V naší branži to tak chodí. Brankář je jako boxovací pytel. Jakmile se něco nepovede, hned to schytá.

 

Tak přeju, ať se daří dál. Mimochodem, kolik nul bys v Premier League rád přidal? Zvlášť pokud by sis udržel téměř padesátiprocentní úspěšnost?

Dokud budu hrát, bude mým cílem před každým zápasem, abychom vyhráli a já pomohl nulou. Nechci být nenasytný, ale kdyby se mi povedly třeba dvě tři další sezony, mohlo by to slušně narůst. Ale už teď jsem maximálně spokojený a nesmírně si vážím toho, kam jsem se dostal. Přijde mi to až neskutečné.