JEHO ŽIVOT: On obětoval víc než my

Znají se třicet let, hráli v jednom mužstvu, chodili do stejné třídy, bydleli kousek od sebe. Roman Javůrek tvrdí: „I když nejsme tak často v kontaktu, jak bychom si přáli, můžu se na Petra ve všem spolehnout a s čímkoli se mu svěřit.“

 

Takže ho neberete jako hvězdu globální velikosti?

Klaním se před tím, kam to Petr dotáhnul, ale oba víme, že sláva je pomíjivá. Zato opravdové přátelství je na celý život.

 

Co se vám vybaví, když se řekne Petr Čech?

Možná se budete smát, je to kravina.

 

Povídejte.

Nejčastěji vzpomínám na naše návraty z tréninků.

 

Jak to myslíte?

V žácích, kdy jsme kopali za Škodovku Plzeň, jsme na pití dostávali vitacit, což byl prášek, který se sypal do vody. Pamatujete?

 

Jasně. Byl to sladký prášek, který děti milovaly.

Brali jsme si ho s sebou do tramvaje na cestu a lízali ho z dlaní. Nejdřív jsme jeli dvojkou ze Skvrňan, kde byla škola, v centru Plzně jsme přestoupili na zastávce Sady Pětatřicátníků na čtyřku a pak pokračovali domů.

 

Do Lochotína?

Přesně tak. Já bydlel na adrese Kralovická 73 a Petr sto metrů ode mě. Za nás nebyly žádné počítače nebo mobily a tablety, pořád jsme lítali venku a sportovali. Nejvíc času jsme trávili u paneláků mezi starými věšáky, kde jsme mrskali hokejbal. A jakmile zamrznul rybník nebo hasičská nádrž, hned jsme měli na nohách brusle.

 

Byl Petr odmalička šikovný na sport?

Na co sáhl, v tom vynikal, byl pohybově nadaný a nesmírně soutěživý. A taky šel úspěchu naproti. Třeba na rybníku si okamžitě stoupnul do branky, která ho fascinovala.

 

Znám ten příběh.

A víte, že si vyrobil i vyrážečku a lapačku, aby měl kompletní výstroj? Maminka mu pomáhala.

 

Upřímně, nezávidíte mu? Oba jste vykročili ze stejné startovní čáry.

Závidět? To by mě ani nenapadlo. Zaprvé nejsem závistivý typ a zadruhé vím, kolik tomu Petr obětoval. Mnohem víc než my ostatní. Jakmile jsme spolu začali v minižácích, už ukazoval, že by mohl být lepší než ostatní a přeskakovat věkové kategorie. A stalo se, v sedmnácti kopal ligu za Blšany.

 

A vy?

Dělám strážníka u plzeňské městské policie, což mě naplňuje.

 

A fotbalově?

Nejdřív to byla dorostenecká liga v Plzni, během které nás Petr všechny přeskočil a letěl nahoru. Já se pak vydal na hostování do Přeštic a do dalších klubů na úrovni divize nebo třetí ligy. Teď si za pár drobných jezdím zakopat do Německa.

 

Mimochodem, v Londýně už jste za Petrem byl?

 

Jednou, to ještě chytal za Chelsea. Vyšlo to na zápas proti Manchesteru City, takže jsem viděl remízu 0:0. Jen mě mrzí, že to nebylo v éře Josého Mourinha, který se mi jako trenér velmi zamlouvá.

 

 

 

Třeba se ještě dočkáte.

 

To nevím. Petr mi často nabízí, abych za ním přiletěl, tak bych toho měl ještě využít. Rád poznám zákulisí Arsenalu. Kdo ví, jak dlouho bude Petrova kariéra trvat. Za sebe doufám, že co nejdéle.

 

 

 

P.S. Už za týden další díl