MŮJ ŽIVOT, 12. DÍL: Ve třídě jsou holky

Problém? Průšvih? Rozkol?

Do šesté třídy k nám přizvali devět holek, protože nás bylo málo a měli jsme velikánskou třídu. Jenže... Pošlete mezi mladá zvířata devět křehkých dívek! Museli jsme se přizpůsobit, omezit bitky, pár kluků přestalo blbnout a všem se nám trochu změnily priority. Předváděli se jinak.

I když jsme dost zkrotli, stejně nám holky pořád vytýkaly: "Uklidněte se trochu! Všude je vás plno."

Dodnes mi rezonuje v uších, jak si na nás učitelé stěžovali: "Osmnáct fotbalistů, to je dílo."

A pak taky: "Chlapci, chlapci, to vám neprojde. Nejste na hřišti a já nejsem rozhodčí."

Upřímmě, zas tak nesnesitelné to s námi asi nebylo, byť jsme byli o něco temperamentnější než v jiných třídách.

Abychom tolik nevyváděli při hodinách, chodili jsme se vyjančit ještě před zvoněním. Scházeli jsme se ve Skvrňanech čtyřicet minut před první hodinou. Na házenkářském hřišti za školou. Bylo pískové, což možná vadilo našim botám, ale vysvětlujte puberťákům, ať si zbytečně neničí tenisky. Nám to bylo jedno. Jediné, co nás zajímalo, byl pohyb a soupeření. K tomu stačil malý míček, který jsme po ranním zápase rychle hodili do tašky a spěchali na hodinu.

Když se dvanáct, třináct nebo šestnáct zpocených kluků nahrnulo do třídy, to musel být puch. Ale aspoň nám na lumpárny nezbývalo tolik sil.