MŮJ ŽIVOT, 3. DÍL: Rodinná olympiáda

Vzpomínám si, jak se jednou na statku u prarodičů konaly atletické závody. Rodinné! Na dvoře jsme postavili stadion a už to jelo. Házeli jsme koulí, oštěpem, skákali do dálky, do výšky. Jako na opravdové olympiádě. Za stojany se jen položily dvě veliké peřiny, ať dopady tolik nebolí.

Můj táta byl schopný skočit o tyči skoro čtyři metry. Vzal dřevěné bidlo, rozběhl se, odrazil a letěl. Dopadl do mohutných molitanů. Byl to tvrďák. Po něm jsem zdědil sportovní geny. Atletika mu šla tak dobře, že ho vzali na vojnu do pražské Dukly, což byl (a pořád je) vyhlášený oddíl. Táta běhal dvoustovku a čtyřstovku, zvládal desetiboj. Má doma i bronz z mistrovství republiky.

A taky hrával fotbal... O víkendech byl u nás jasný program. V sobotu se čekalo, až já dohraju svůj zápas, jelo se k babičce, pak táta v neděli odpoledne odehrál svůj zápas a jelo se zpátky.

V Nezbavěticích jsem trávil skoro celé prázdniny. Až na dva týdny, které jsme strávili s rodiči pod stanem. Naložili jsme červenou škodovku stopětku, napěchovali kufr, na střechu nandali obrovský vak se stanem a tradá! Směr? Přehrada Lipno na jihu Čech. Nebo autokemp Štilec u Českých Budějovic. Taky jsme jezdili kousek od Stráže k rybníku Sycherák. Stačilo postavit stan a už se bydlelo. V ložnici čtyři lehátka, táta spal v předsíňce u vařiče a nádobí.

Zbytek prázdnin byl samozřejmě u babičky. Lezli jsme po trámech ve stodole, hráli si na kovboje. Ségry a sestřenka byly za Indiány. Všichni jsme měli plastové pistolky z poutě, přepadávali jsme se a kradli Indiánům koně.

Nádherná a nezapomenutelná doba.

P.S. Už za týden další díl!