MŮJ ŽIVOT, 5. DÍL: První školní den

Nebudu si vymýšlet, do deseti lety se mi vzpomínky prakticky jen míhají. Zůstávají útržky. Třeba první den ve škole mi v paměti téměř neutkvěl. Dvacetiminutová cesta z domova. Sraz před školou. První kroky do třídy. 

Vstávali jsme před sedmou, protože nás lákalo to nové dobrodružství. Se Šárkou jsme měli všechno připravené, jako vzorní prvňáčci, dvojčata. Penály, aktovky, svačiny. Jen v barvě tašky jsme se lišili. Já modrá, ségra červená.

Před školou byl šrumec, spousta dětí, překřikovaly se, předváděly se a rodiče koukali na všechny strany, aby porozuměli, co se vlastně děje a kam se má jít.

My byli silný ročník 1982, bylo nás jako mravenců. Já se držel Šárky a ona se držela mě. Nerozluční! Stejná třída, stejná lavice. Já na levé straně, protože jsem levák. Kdybych seděl napravo, jen bych ségru strkal při psaní a kreslení. Už jsme to měli nacvičené z domova.

„Dobrý den, jmenuju se Alena Tichá a budu vaše třídní učitelka,“ ozvalo se zpředu, když vešla ta paní s krátkými černými vlasy. Byla to první slova, která jsem ve škole uslyšel.

Já se na paní učitelku díval jako na obrázek, ale to je asi normální reakce prvňáčka. Byla mladá, milá a starostlivá. Měl jsem rád její něžný hlas. Tu paní jsem pak potkával každý všední den, celý rok. Ale jen jeden. Pak odešla, protože byla těhotná. Možná to bude znít divně, ale zbyl mi po ní jen nakreslený krteček v památníčku.