MŮJ ŽIVOT, 69. DÍL: Co když mě koupí Brémy?

Domů jsem jel s blšanským ředitelem Kovářem a celou cestu bylo ticho. Tři zápasy byl trest, který smrděl citelnými následky. Nezapírám, měl jsem černé myšlenky: „Co když sis tím kazíš kariéru? Už se nemusíš dostat zpátky do branky.“

Díky bohu ne, jen jsem prostě chvíli nemohl chytat a díky tomu se Tomáš Obermajer, největší z blšanských patriotů, si vysloužil pár ligových startů navíc.

Já měl čas, abych vyléčil angínu a vyzkoušel si jednu velkou novinku. Brémy mě pozvaly na testy.

Fíha, bundesliga, slavný Werder, to se mi líbilo. Tenkrát tam chytal Frank Rost, elita mezi německými brankáři, a klub hledal mlaďase, který by mu během jara dělal dvojku. „Za zkoušku nic nedám. Poletím a uvidím,“ říkám si, když mi manažer vylíčil, jak se věci mají. Aspoň jsem mohl zjistit, jak funguje přední klub bundesligy, vítěz Pohár vítězů 1992.

Problém byl v tom, že kvůli nemoci jsem vyrazil zesláblý, bez tréninku a bez formy. Druhý zádrhel nastal na letišti, protože spoj měl tři hodiny zpoždění. Trable pokračovaly: letadlo se během cesty ve vteřině propadlo snad o tři kilometry a mně se z leknutí zastavilo srdce: „To nepřežiju!“

Aby toho nebylo málo, nedorazila mi taška, takže jsem nestihl první trénink. Na hotelu jsem si vzal klíče a koukal do stěn.

Druhý den si mě vzal do parády trenér brankářů a já funěl jako sentinel. A odpoledne znovu. To byl zápřah! Málem jsem vypustil duši. Na druhou stranu jsem přístup Werderu chápal. Při testu chtěli z člověka vyždímat, co v něm je, takže jsem čtyři dny dřel jak mezek. Večer mi stačilo, abych lehl do postele a byl jsem v limbu. A ráno se mi stejně nohy klepaly únavou.

Nebyla to špatná zkušenost. Dieter Burdenski, trenér brankářů a jedna z největších osobností Werderu, o mě docela stál, i když podle životopisu jsem byl nezkušený elév. Asi nemusím zdůrazňovat, že Blšany okamžitě vystřelily cenu. Řekly si přes milion marek, čili dvacet milionů korun. I tak šel pan Burdenski prosit vedení, ať kupují. Víte, co mu řekli? „Ten kluk má budoucnost, ale ještě se musí učit. Půl roku počkáme.“

Znovu se ukázalo, jak je fotbalový osud nevyzpytatelný...

Než jsem odletěl domů, stačil jsem vidět jeden krásný fotbal. Za odměnu jsem dostal lístek na odvetu Poháru UEFA proti tureckému Antalyasporu. Seděl jsem v prosklenné lóži a naplněný Weserstadion hučel, protože Werder doháněl ztrátu 0:2 z prvního zápasu. Do přestávky bylo srovnáno, pak dal Brazilec Aílton hattrick a já tleskal s fanoušky. Dostalo mě to. Brémy vyhrály 6:0 a mladík od českých chmelnic, který byl na zkoušce, se balil domů.

P.S. Už za týden další díl