Se lvíčkem na prsou! Patnáct let od ostré premiéry

Tenkrát poprvé!

Co jsme přiletěli do Moldavska, tak pršelo. Lilo jako z konve. A do zápasu nepřestalo. Příšerný terén, bahno, zima. Já, tehdy brankář Rennes, chytal poprvé v kvalifikaci, poprvé naostro. Po necelé půlhodině na mě běžel útočník Rogačov. Sám. Kdyby proměnil, bylo by asi zle. Naštěstí jsem vyrazil a po přestávce jsme rozhodli. Éra nové reprezentační jedničky mohla začít, i když jsem promrznul až na kost.  (12. října 2002)

Jede se na Euro!

Všechny čtyři kvalifikace o mistrovství Evropy jsme zakončili postupem, ale tenkrát poprvé byl ten pocit nejintenzivnější. Nedvěd, Koller, Šmicer, Poborský, Galásek, trenér Brückner... To byl mančaft jako zvon! Zápas s nabitým Nizozemskem (3:1) nám vyšel se vším všudy, vyprodaná Letná se bavila, my vyhráli skupinu a v předstihu postoupili do Portugalska.  (10. září 2003)

A zase Holanďani!

Nejkrásnější zápas, který jsem kdy v nároďáku odchytal. Na mistrovství Evropy, mezi barevnými sedačkami v Aveiru, jsme za dvacet minut prohrávali 0:2. Trenér Brückner okamžitě přeházel sestavu, ale kdybych za stavu 1:2 nechytil Heitingovu ránu, asi bylo po nás. Skóre se naštěstí otočilo, šancí bylo moře a klidně to mohlo skončit 6:6. Zpětně si říkám: Díky za ten kouzelný den! Urvali jsme výhru a celé Euro mělo skončit zlatem. Jen kdyby nám Řek Dellas nedal náhodný gól v semifinálovém prodloužení.  (19. června 2004)

UŽ BRZY!

Petrova unikátní vzpomínková kniha na pokračování

MŮJ ŽIVOT

Jak se učil hrát fotbal? Co ho nejvíc bavilo ve škole? Za co dostával poznámky? Kdy začal chytat? Proč se nestal hokejistou? Jak málem přišel o kariéru? O dospívání i první lásce, o začátcích ve Spartě...

Čtěte pouze na webových stránkách www.petr-cech.cz

 

Přes baráž dál!

Postoupili jsme na mistrovství světa. Poprvé a naposledy v samostatné historii Česka. Proti Norsku jsem nedostal ani gól. Do týmu se vrátil Pavel Nedvěd a všechno dostalo nové, pozitivní grády. Při odvetě na Letné mě nepřekonal Carew ani Iversen. Když se naopak krásně trefil Tomáš Rosický, bylo mi jasné, že jsme tam! Úžasný pocit, úžasná oslava - a když vidím záznam, prožívám ty pocity znovu.  (16. listopadu 2005)

Málem ostuda!

Druhý zápas na mistrovství světa. Věřili jsme, že Ghanu porazíme, zvlášť když jsme v prvním utkání vyřídili Američany. Jenže jsme dostali tvrdou lekci. Porážka 0:2 byla milosrdná. Nikdy jsem nečelil tolika jasným šancím soupeře jako tehdy v Kolíně nad Rýnem. V Itálii se psalo, že jsme spáchali fotbalové harakiri, ale nám to prostě nevyšlo. Milan Baroš s Honzou Kollerem nemohli hrát kvůli zranění, sestava se lepila, Tomáš Ujfaluši dostal po hodině červenou kartu. Mohlo to skončit ostudou. Nakonec nás vyřadila až následná porážka s Itálií, která celý šampionát vyhrála. Zážitek to byl, jen trošku hořký.  (17. června 2006)

Náplast na zklamání!

První zápas mistrovství Evropy 2008. Událost pro celý český fotbal. Obrovská čest, obrovská očekávání, obrovská důležitost. V Basileji proti pořádajícímu Švýcarsku. Přitom příprava na Euro mě nezastihla zrovna v nejlepším rozpoložení. S Chelsea jsme v Moskvě prohráli finále Ligy mistrů na penalty. Ale vychytaná nula a vítězství 1:0 proti Švýcarsku byly náplastí na zklamání.  (7. června 2008)

Kiks!

Bohužel i takové zápasy k životu patří. Porážka 2:3 s Tureckem a smutný konec na Euru. Spousta lidí mi dodneška ráda připomene, jak mi těsně před koncem vypadl centr z pravého křídla a Nihat pohodlně vyrovnal na 2:2. Vzápětí nastal chaos, při kterém jsme dostali další gól a z jasného čtvrtfinále byl rázem konec. Balili jsme kufry, i když jsme měli silný tým, který se mohl dostat daleko.  (15. června 2008)

Batman v akci!

Málokdo věřil, že se dostaneme i do Polska na Euro 2012. Fanoušci nás odepisovali, trenér Bílek byl pod šíleným tlakem, pískalo se na Milana Baroše. Přesto jsme to zvládli a kousavé Černohorce v baráži vyřadili. Já chytal v helmě a kvůli zlomenému nosu ještě s maskou. Vypadal jsem jako Batman. Při pekelné odvetě v Podgorici jsem přiznal lehkou teč před rohovým kopem, vůbec by mě nenapadlo zapírat. Postoupili jsme a pro mě to bylo veliké zadostiučinění, protože jsme ten boj zvládli hlavně sami pro sebe. Nejspíš i proto proběhlo na letišti takzvané Drulákovo kolečko, kde jsme to vrátili našemu nejhlasitějšímu kritikovi.  (15. listopadu 2011)

Proti šampionům!

Premiéra na posledním mistrovství Evropy. Proti Španělům. Proti Iniestovi, Davidu Silvovi, Sergio Ramosovi... Musím říct, že navzdory těsné porážce jsem si ten zápas užil. Ze všech šancí mi dal gól jenom Piqué pár minut před koncem. Škoda toho.   (13. června 2016)

Naposledy!

A zase Turecko. A zase porážka, která nemusela přijít. Můj 124. zápas v reprezentaci, ten poslední. Nebyl jsem si na sto procent jistý, ale jak jsem po utkání stál před plnou tribunou smutných fanoušků s českými vlajkami, něco mi napovídalo, že si národní dres už neobleču. Ten pocit se mnou zůstane až do smrti. Škoda, že vzpomínka na poslední zápas nebyla veselá, i tak musím říct: Stálo to za to! A děkuju!   (21. června 2016)