MŮJ ŽIVOT, 68. DÍL: Tři zápasy natvrdo, pane Čechu

Nebyl jsem si vědom, že bych provedl něco nepatřičného. Že bych se snad provinil. Chystal jsem se přece, že budu dál chytat a řídit kluky před sebou. Najednou přiběhl hlavní sudí Hábl, sáhl do zadní kapsy u trenýrek a vytáhl červenou kartu.

Říkám mu: „Proč já? Za co?“

Neodpověděl, navíc nařídil další penaltu.

Aby toho nebylo málo, byl to první zápas, který jako hlavní trenér vedl Jan Říčka. Když všechno skončilo a přišel do kabiny, jen sklesle pronesl: „Tak vám, pánové, pěkně děkuju.“

Pan Beránek odjel s jednadvacítkou na olympiádu do Austrálie, takže za něj zaskočil. Když na druhou stranu planety oznámil, jak jsme hráli, nevrle se ozvalo do sluchátka: „Sakra, co jste blbli?“

Na posledních pár minut musel do branky náhradník Tomáš Obermajer a hned dostal gól z penalty. Chudák, to si nezasloužil.

Ani já ne. Tomáše Freislera jsem sice kopnul kopl do žeber, jenže kvůli tomu, že jsem se mu chtěl vysmeknout. On fauloval mě, já se snažil hrát. Sakra, proč udělal takové divadlo, když už měli vítězství v kapse? A co rozhodčí? Za co mě trestají, když nic neviděli? Dlouho se hrálo dál, než se ozval hvizd. Ani v televizních záběrech nebylo vidět žádné moje provinění.

No co, aspoň se pojedu obhájit před disciplinární komisi. Doporučili mi, že bude lepší, když se postavím soudu čelem. Jenže já si na Strahově připadal jako idiot. Jako hloupý osel, který si přišel vyslechnout ortel. „Tři zápasy nepodmíněně, pane Čechu,“ oznámili mi. Přihlédli jen k tomu, co napsali rozhodčí s delegátem do zápisu.

Pravda, nejdřív mě posadili před tribunál, proti mě seděl pan Károlyi, šéf komise, a vedle něj do účka jeho kolegové. Vůbec je nezajímal konflikt, po kterém jsem dostal červenou kartu, jen jsem měl popsat, proč a jak došlo k pivní sprše od fanoušků.

„Víte, pane Čechu, to si musíte při zápase stěžovat přes kapitána, když se děje taková bejkárna,“ ozval starý pán na pravé straně stolu. Jakmile tu větu dořekl, chtěl jsem demonstrativně odejít bez pozdravu. To přece ne! Vždyť jsem poslal k rozhodčímu tři vzkazy, aby upozornil pořadatele, že by měl zasáhnout. Jenže disciplinárku to nezajímalo. Hotovo, prásk, flastr byl na světě.

Nejvíc ze všeho mě štvalo, že jsem na Strahov vůbec jezdil. V agentuře ČTK pak vyšla strohá zpráva: „Disciplinární komise potrestala Petra Čecha, brankáře prvoligového Chmelu Blšany, nepodmíněným zákazem startů ve třech zápasech za faul bez míče a následné vyloučení v zápase na hřišti Bohemians."

Tak skončil můj suverénně nejhorší zápas v životě.

P.S. Už za týden další díl