MŮJ ŽIVOT, 42. DÍL: Čtěte hru, bude vám líp

Už je to víc než čtvrt století, co se zakázala malá domů. Tehdy to byla naprosto revoluční změna. Odjakživa směl brankář chytit do rukavic jakoukoli přihrávku, čili i od vlastního spoluhráče. Stávalo se to každou chvíli. Když si obránce nevěřil nebo chtěl zdržovat, šoupnul míč jednoduše gólmanovi, který ho čapnul a podržel. Kdosi spočítal, že ještě na mistrovství světa 1990 drželi brankáři míč v každém zápase čtyři minuty čistého času!

Chápete to?

Zdržovalo se tak často, až to bylo k nekoukání.

A dneska? Hra je daleko plynulejší, protože malá domů se trestá jako přestupek. Proto musí být brankář co nejlepší i ve hře nohama. Máte-li odehrát vrácený míč tak, abyste neudělali chybu nebo ho nenakopli rovnou soupeři, jsou vám sebešikovnější ruce k ničemu. Rozhodují nohy.

Další - a nezbytná - součást brankářova života je technika chytání. Protože existují různé školy, je těžké popsat slovy, která je nejlepší. Nejvhodnější je asi vlastní zkušenost, abyste si to osahali a případně skloubili, co vám nejvíc vyhovuje. Každopádně brankář, který je špatně postavený ve chvíli, kdy hráč kope do míče, osudově ztrácí čas přesouváním se do správné pozice. Často je to chyba, která už nelze napravit. Rozhodují setiny.

Správným postavením myslím situaci, kdy máte pod kontrolou vlastní branku, míč a zároveň nebezpečné postavení protihráčů. K pochopení by bylo vhodné, kdybych vám to ukázal na videu. Zatím musí stačit příklad: pokud brankář bude stát na čáře ve chvíli, kdy hráč centruje na malé vápno svému jedinému nabíhajícímu spoluhráči z místa, odkud nehrozí přímé nebezpečí, je brankář ve špatném postavení. Proč? Protože čte špatně hru.

Z brankové čáry je to na malé vápno pět metrů, takže prudký centr tam zastihnout nemůžete. Je to nemožné fyzicky i podle fyzikálních zákonů. Tím pádem brankář umožňuje soupeři přesně najít svého spoluhráče.

Nebojte, nebudu vás zkoušet dlouho, jen si ještě dovolím napsat ideální řešení: brankář, který správně předvídá, musí změnit svoji pozici vůči centrujícímu i nabíhajícímu hráči tak, aby jim zamezil ve spolupráci. Takže nezůstane zabetonovaný na čáře, ale udělá pár kroků dopředu, aby měl čas centr odvrátit.

Takových situací se při zápase přihodí třeba pět nebo deset, ale pak se najde třeba padesát daleko komplikovanějších a my brankáři se snažíme, aby z nich nepadl žádný gól. Ochránit branku, to je naše poslání.

A kdybych měl vybrat jednu jedinou radu pro budoucí brankářské generace? Pamatujte si, že pokud jste ve správném postavení, zabráníte daleko více gólům čtením hry a předvídáním, než chytáním velkých šancí a střel soupeře.

P.S. Už za týden další díl